Pavel Páral: Daňové zbloudění z cesty

Je určitě dobře, když, byť z trochu marketingově pořádaného kongresu ODS, je slyšet o zřetelném návratu ke skutečné politice, k hledání a hájení hodnot jako je svoboda, odpovědnost, vlastnická práva a tržní ekonomika. Méně dobře se ale poslouchá tápání v tématech, které jsou pro pravicovou politiku klíčové a kvůli nimž strana dříve měla své věrné voliče a kvůli jejichž opouštěním a tápáním v prostoru o ně zase přicházela.

Asi málokdo z voličů stran pravé části volebního spektra bude nakloněn zvyšování daní. ODS kvůli tomu zažila nejprve ostrou vnitřní revoltu a pak z vůle několika policistů i pád do politických hlubin. A možná právě proto by bylo dobré se otázce daní a na druhé straně s ní neodmyslitelně spojenému tématu penzí a sociálních dávek věnovat pečlivě a zodpovědně, jako by měl zástupce ODS zítra sednout do křesla ministra financí.

A právě z tohoto pohledu je velmi sporným záměr velmi výrazně snížit daňové zatížení prostřednictvím sjednocení sazby DPH na 15 procentech. Klasickou a snadno odůvodnitelnou tezí je, že přesun daňového zatížení z přímých daní na daně nepřímé je jedním ze základních rysů pravicové daňové politiky. Nepřímé daně méně deformují trh, jsou spravedlivější než daně z příjmu a snadněji se vybírají.

Vládám ODS se přitom podařilo snížit přímé zdanění firem, OSVČ i zaměstnanců docela výrazně. Leč způsobem docela hodně socialistickým, který zvýšil míru přerozdělování v systému, protože lidé s nižšími než středními příjmy fakticky přestali platit příjmové daně díky velmi výrazným slevám na dani na poplatníka a vyživovanou osobu. Vyšší zdanění spotřeby je tedy vlastně jedinou cestou, jak tuto od daní osvobozenou a velmi rozsáhlou skupinu obyvatel o něco zkasírovat. Přesto se zvedla proti navyšování DPH v ODS vzpoura.

A ten duch zřejmě pořád žije z nepochopení fungování celého daňového systému a ze symboliky, kterou ta záležitost nese sebou. Přesto by bylo dobře přiznat, že sjednocení DPH je dobrý a také vysvětlitelný záměr, ale na takové úrovni, kde to nebude mít negativní dopad na státní rozpočet, tedy rozhodně nad patnácti procenty, ale stejně rozhodně pod dvaceti. Na citlivých položkách, jako jsou potraviny, léky, či knihy by se to v cenách prakticky neprojevilo, zatímco pokles DPH u energií a telekomunikačních poplatků by pocítil každý důchodce.

A když už jsme u těch důchodců, programově navrhovaný pokles plateb pojistného zaměstnavatelů je správný. Sem má směřovat daňová politika a zde se mají využít dodatečné příjmy z hospodářského růstu, protože to povede k jeho urychlení.

Jen k tomu chybí postoj k druhé čísti mince, kterou je financování penzí, čemuž se ODS po mnoha letech tak nějak zřejmě nechce moc vyjadřovat. Přitom je jasné, že současná vláda není schopna přijít s nějakým konzistentním konceptem reformy penzí a to, co produkuje její penzijní komise, hrozí, pokud by bylo uvedeno v život, zásadní destrukcí systému a ohrožením stability celých veřejných financí v horizontu nikoli desítek let, ale dvou, či tří socialistických pětiletek. Proč to mlčení ve straně, která si zrovna v tomto tématu mnohé vydiskutovala a její experti by o tématu měli leccos vědět. A nikdo soudný nepochybuje, že právě zde musí lidé přebrat větší odpovědnost za svůj osud do vlastních rukou a prostě si naspořit.

 

Pravý břeh