Holešovská výzva je horší než ta nejhorší vláda

Ministr Kalousek přirovnal potentáty Holešovské výzvy k malíři pokojů. Myslel tím Hitlera, ale mýlí se, ten nikdy žádný pokoj nevymaloval ani nebyl čalouníkem, jak se často říká, píše komentátor Karel Steigerwald....



Byl ničím, odjakživa přemýšlel o celém lidstvu a plánoval pro jeho germánskou část zlepšení. Promrhal dědictví po rodičích, pak maloval podle fotografií obrázky, zásadně jen stavby a krajiny, lidi skoro vůbec. Už asi prozrazoval svou vrahounskou budoucnost.

Nepracujeme, měníme svět
Malíř pokojů, to už je práce, té se Hitler nikdy nevěnoval. Zajímavé je, že ani Marx, Lenin či Stalin a Gottwald nikdy nepracovali a krom nápravy světa neměli žádné povolání. Kalousek postřehl, že i vůdcové českého lidu (pod názvem Holešovská výzva) mají barvitý původ: věčný rebel s neuspořádanou existencí, bývalý armádní provianťák, hamižný taxikář s anarchistickými sklony.

To jsou jen příklady. Svorně hlásají naprosté nesmysly, přesvědčeni, že čím větší hloupost, tím větší zájem o ni. Hitler šířil podobné nehoráznosti, úspěchu u lidí se dočkal až se splněním kombinace neschopnosti slaboučké výmarské demokracie s přesvědčením bohatých politických kruhů, že ten nacistický pitomeček se hodí k vyhnání komunistů, pak půjde taky.

Holešovská výzva je nesmyslné blábolení, které může nabrat na významu, pokud se ho nějaké relevantnější politické kruhy ujmou a pokud vládnoucí slaboučká demokracie bude generovat dostatek rozpaků, slabosti a neschopnosti. Levice se k tomu po kratším váhání chystá: k porážce pravice v podzimních krajských volbách se uliční buřiči jistě hodí. Otázkou je, co vnesou do politiky už tak zaneřáděné primitivismy, hrubostí a darebáctvím a co po nich v politice zůstane.

Ospravedlňovat tento hněv ulice známými nedostatky vlády je mylné - požadavky a představy předáků z ulice jsou mnohem hrůznější než ta nejhrůznější vláda, jakou jsme dosud měli. Parlamentní levici jde o zastavení či oslabení a podkopání reforem, jak je tvoří vládní koalice, později o vítězství ve volbách. Měla by to dělat s rozmyslem, sama bude (pokud k moci přijde) reformy zavádět, většinou podobné jako nynější koalice. Mohlo by jí práci ztěžovat, kdyby jí za krkem jako povolební relikt seděli pouliční pretoriáni. Ale u nás se nemyslí dopředu, teď se ulice hodí, tak sem s ní.

Pomáhá tomu i vláda. Od voličů chce velké úspory. Zvyšuje sazby daní, omezuje sociální štědrost. Aby to lidé lépe chápali, odměňuje všelijaké náměstky či asistenty opulentními odměnami, každou chvíli promarní někde nějaké miliardy a za zbytečnosti či nákup předražených krámů vyhodí další, místo aby vydala přehledný výkaz, kolik ušetřila vláda a její přilehlé instituce. Veřejný prostor na skromnost a úspornost nevypadá - každou chvíli někde poletují miliony a miliardy, schopné nalákat na ulici další rozhněvané zuřivce.

Vláda za to taky může

Lidé myslí v obrazech, ne v účtech: miliarda v ovzduší či v kapse zlodějů a proti tomu rohlík o korunu dražší. To rozzuří i flegmatika. Do toho kapka slibotechny a nový politický program s lákavým názvem Šup do Vltavy je zde. Pokud vláda nebude schopná lepších výkonů a srozumitelné kampaně, ospravedlňující aspoň část restrikcí, bude s ní i s reformami zle.

Na ulicích kupodivu nevidíme zástupy kajícníků, kteří před dvěma lety s nadšením volili VV, protože je uchvátilo heslo Pryč s dinosaury. Nikdo nevolá Drazí spoluobčané, odpusťte nám. VV byly sice lépe zabalené než dnešní holešovští, ale už tehdy, kdo měl mozek, musel si říct: Dost velká pitomost, to s těmi dinosaury, to je zde jen proto, aby mě to omámilo. Možná, člověk je nenapravitelný, že voliči VV dnes nadšeně jako předloni souzní s holešovskými - ti mají ještě lákavější nabídku, než byli ještěři. Rozmlátit to všechno. Jinak je to podobné - hrubozrnný populismus, prázdná hesla, dráždění nejnižších lidských i politických pudů.

U nás platí, že volič, lid, ulice, to jsou spolehliví nositelé pravdy. Kdo řve na ulici, u toho je pravda i právo. Ale není to tak, každou tragikomickou politickou figuru předcházely něčí hlasy - už si někdo někdy sypal popel na hlavu, už někdo udělal závěry z toho, komu dal hlas? To neudělá nikdo, volič má pravdu, a proto tak krásně, vztekle, rád a hrubě nadává.

Rozčilení není program, psal TGM. Měl pravdu, ale je to politický nástroj. Rozčilený dav se dobře manipuluje, dobře ovládá. Obratný politik - máme jich v tomto smyslu dost - umí také dav dobře rozčilit. Rozmach holešovských buřičů bude dobrým měřítkem kvality naší rané demokracie, kvality vlády i opozice.

Zralá politická scéna by je z veřejného prostoru pro nepříslušnost rychle vytlačila. To vytlačení má obvykle podobu nezájmu. Řvou, řvou, nikdo si jich nevšímá, pomalu utichají a zmizí. Do demokratické politiky se nehodí. Kdo je bude pěstovat, veřejný prostor ještě zhorší. Ale tento přístup je u nás pravděpodobnější. Kýč zuřícího bezmocného lidu, jemuž ti nahoře křivdí, je stále v oblibě. Investice do holešovských hulvátů se vyplatí.

Autor: Karel Steigerwald

22.03.2012  zpravy.idnes.cz

rubrika: