Co se stalo z modly deficitu?

Schodek státního rozpočtu za rok 2009 dosáhl téměř 200 miliard korun a Jiří Paroubek s dalšími představiteli své strany neopomene při každé příležitosti zopakovat, že se jednalo o „Topolánkův“ rozpočet. Zlá ODS podle něj může nejen za hospodářskou krizi v ČR, ale i zřejmě ve Spojených státech a dalších zemích. ...

Dovolte mi připomenout několik výroků představitelů sociální demokracie. „V době krize nemůže být výše rozpočtového schodku modlou,“ řekl v únoru 2009 odborářský boss a místopředseda Senátu Milan Štěch. Nebo Bohuslav Sobotka v únoru stejného roku: „(Vláda) zásadně odmítá poskytnut nějaké větší finanční zdroje mimo rozpočet na protikrizová opatření.“ V jednom televizním pořadu pak uvedl: „Já si nemyslím, že je rozumné, aby se vláda soustředila na škrty v situaci, kdy ekonomika, hospodářství výraznějším způsobem zpomalí.“ Jinými slovy, zatímco ČSSD před rokem Topolánkovu vládu kritizovala, že proti krizi nebojuje fiskálními impulsy a vytvářením velkých schodků, nyní ji za to samé kritizuje. Že by najednou začala uctívat „modlu“ nízkého deficitu, kterou sama odsuzovala?

To určitě ne a poslední „protikrizové“ návrhy z její dílny o tom svědčí. Ale vraťme se ke kritice za loňský schodek, zda má racionální jádro. Domnívám se, že nikoli. Je jasné, že pokles zahraniční poptávky po českém zboží, pokles exportu, investic i zaměstnanosti a následný pokles výběrů daní nezavinil v České republice nikdo. Heslo socialistů, že krize nemůže dopadat na nikoho, kdo ji nezavinil, zcela postrádá logiku. V České republice ji nezavinila ani vláda, ani podniky, ani zaměstnanci. Naopak Topolánkova vláda podnikla několik zásadních kroků ke snížení deficitu i zmírnění dopadů krize.

Několik desítek miliard korun z rezervních fondů bylo rozpuštěno nikoli do výdajů, ale do příjmů státního rozpočtu, což snížilo o stejnou sumu výpůjční potřebu státu a uspořilo se dalších několik miliard na úrocích. Zmrazily se také provozní výdaje ministerstev, které byly posléze použity na pokrytí zvýšených nároků na podpory v nezaměstnanosti. Věří vůbec někdo, že by ČSSD podnikla stejná opatření ke snížení deficitu? Naopak, z předchozích let její vlády je jasné, že by se prostředky z rezervních fondů použily na zvýšení výdajů. A úspory v provozních výdajích? Každý si pamatuje výroky Jiřího Paroubka z roku 2006, že šetření ve státní správě před volbami je nesmysl.

Předseda ČSSD s oblibou rozšiřuje mýty o tom, jak vláda ODS podsekla příjmy rozpočtu v rozsahu 80 mld.Kč. Jeho lež o se ale nestane pravdou jen proto, že ji neustále opakuje. Dočasné slevy na sociálním pojištění cílené na nízkopříjmové zaměstnance přispěly k tomu, že se u nás nezaměstnanost stále drží na podprůměrné úrovni v rámci Evropské unie. Snížení odvodové zátěže fyzických a právnických osob zase přispělo ke zmírnění poklesu spotřeby a investic. Je lépe, když si lidé a podniky sami rozhodnou, jak s uspořenými prostředky naloží, než aby tak činili úředníci a prováděli tím diskriminaci určitých odvětví či subjektů. 

K „modle“ nízkého a nejlépe žádného deficitu se musíme vrátit, jakmile bude zcela jasné, že se česká ekonomika dostala z recese. Kritika schodku v době krize od někoho, kdo zadlužoval tuto zemi v době prosperity, představuje vrchol drzosti.

rubrika: